Ahoi dobrou vodu!
Dnes již dávno minula doba obav před
rodiči, kteří nechtěli dovolit svým synům a dcerám
vzdálit se přes noc z domovů. Dnes buď se děti neptají
anebo, a to spiše neposlechnou, přemoženy voláním
divočiny.
Motocykl - canoe - hausboat! A jede se. Astrachán -
neastrachán, všechno letí v sobotu přes čtyři schody s
pater zaprášených činžáků a na vodu.
Nejen na Vltavě od Podola výše, ale na všech řekách
setkáte se v sobotu s takovou spoustou lodí a lodiček,
že brzy přestanete počítat. Uvidíte astrachány (nováčky),
pyšně pádlující na vyleštěné canoi i trampy, Old boys,
kteří dělají, jakoby ty všetečně astrachány neviděli,
tak jimi opovrhují; uvidíte zde zálesáky, vyšlapující po
navigaci s baťochy a navštěvující po cestě všechny
hospody, které míjí, aby svlažili vyschlá hrdla lokem
piva. Na parnicích spatříte hejno širáků a rozhalené
košile všech barev, jichž majitelé oblažují palubu
popěvky a zvláště večer sentimentálně zní:
Tam v dáli za horama jezero sní...
Tam leží keňu malé.
v něm dáme světu vale……..
A jedete-li sami. proklínáte svůj osud. že vám nepopřál
sladké přítomnosti té, jejíž povinností v osadě je
vařiti obědy a večeře, stravitelné jen díky vlčímu
hladu, který v té chvíli chtě nechtě musí být lepší
kuchaře.
Míjí-Ii vás hausboat, který, ač poháněn mohutnými vesly,
šine se jen pomalounku ku předu, nezávidíme těm, kteří
umořeni sklání se nad, nimi ani druhým, kteří zapraženi
do lan, pomáhají vytáhnouti jej proti proudu. Teprve
když z okénka, jako dlaně, usmějí se bílými zoubky
roztomilých tvářiček, pochopíte, že pro ten slibný úsměv
byste možná podstoupili větší muka. než kus té dřiny
proti proudu, po které čeká tolik sladké odměny.
Kdo nemá dnes hausboat, má jistě boudu v osadě nebo stan
u lesa. A taková bouda v osadě Mrtvý muž, nebo Ztracené
naději, to je pane, bydleníčko! Všechno vedle a na dosah
ruky. Ti skalní trampové, které trampeřina přivedla až
do přístavu manželského, vzpomínají zde na dobu svobody
a počátky trampování u nás. Osada Ztracená naděje, snad
vůbec první osada za Štěchovicemi, vůbec podobá se dnes
již menšímu Spořilovu. Její šerifové jsou již skorém
všichni ženatí a vozí sem s sebou děti jako do kolonií.
Mnozí zde tráví celé prázdniny a libuji si více, než
mnohý boháč na Rivieře. A po peřejích Svatojánských
proudů jen dál a výš míjí lodě trampů samotářů.
Přes sobotu a neděli je u vody veselo. A v neděli večer
domů! Hausboaty a kanoe zvednou kotvy a po proudu, to je
pohodlí.
Ahoi — dobrou vodu!
Vladimír
Štědrý.
Pražský Ilustrovaný Zpravodaj
V Praze 1929
