Ahoj kluci a holky

jak by asi řeknul svého času nestor brněnského trampingu Anýzek -Standa Hamzik, kdyby tady s námi ještě šlapal trávu.

Vidím pres Internet na trampských stránkách, že dostáváte příspěvky od trampu v zahraničí z celého světa a tak se tedy připojuji s jedním ze Švédska.

 

 

Chtěl bych napsat par řádku o tom jak jsem se snažil zavádět tramping ve Skandinávií. Je to už řádka roku, přibližně 45, v začátcích mé emigrace do svobodného světa. Než se dostanu k samotnému předmětu rozjímáni je vhodné se zmínit o tom jak Švédové prožívají volny čas v přírodě, už jenom proto, ze se to podstatně liší od podmínek v dřívějším Československu. Rybáři, myslivci, vodáci a turiste se snad ani tolik neliší od těch u vás, ale ostatní vyznávači přírody to berou poněkud jinak.

 
Skauting je zde napořád staven na stejných základech už od svého vzniku, protože ho žádna vládni moc nikdy nezakazovala a i Švédsky král je tradičně skautem.

 

 

Jedna část Švédu se organizuje v FRILUFTSFRÄMJANDET, což je dobrovolná organizace nepolitického rázu a tento název by se dal asi přibližně přeložit jako "Vyznávači života v přírodě".

Mimo toho je zde poměrně velká část Švédu, kteří se nijak neorganizuji a prožívají své chvilky v přírodě v menších slupinách a nebo jako samotáři.

I některé politické organizace mají organizační spolky hlavně pro děti svých příslušníku a pořádají pro ne kolonie a nebo letni tábory.

 

Podmínky pro pobyt v přírodě jsou v teto zemi značně rozlišné, závisle na tom kde člověk bydli.

Jižní Švédsko nemá žádné hory a i když je zde poměrně hodně veletoku a jezer tak je krajina jenom mírně zvlněna.

Ve středním Švédsku se krajina pozvolna zvěda a na severu za polárním kruhem v Laponsku jsou k norským hranicím i velehory, možná poslední pravá divočina a úplně jiné klimatické podmínky. Tam jsme se mimo jiné vydali hned v prvních letech ve Švédsku. Psal jsem o tom v "Tulákovi" a také o našem nevydařeném pokusu ryžovat zlato a úprku před mračnami  krvežíznivých komáru.

Bez ohledu na to kde ve Švédsku chcete trávit chvíle v přírodě tak je snadné si k tomu najit vhodné vybaveni.

Písňová tvorba pro vyznavače přírody sice neni by se dalo říci trampská, ale je zde spousta textu a melodii, které opěvuji přírodu a tak se také u táboráku zpívají.

Romantika modravých dalek zde více méně není, protože když se nějaký Švéd rozhodne jet třeba na Aljašku a nebo na Hawai tak se proste sbalí a jede. A tak to tady je od zrušeni nevolnictví. Působeni filmu, románu a hudby z Divokého západu se promítá i zde ale to hlavně u vyznavačů Country muziky a tanečníku Square dance. No a tak tady žádného Švéda s USkou na zadech nepotkáte a vůbec ty příznačné atributy českého a slovenského trampingu zde neexistuji.

No a tedy k věci. Krátce před našim odchodem z Československa se mi podařilo sestavit můj příspěvek českému a hlavně brněnskému trampingu mým rukopisem "Z dýmu táboráku", který se po prve tajně vydal roku 1969 a už kdy jsem odešel do ciziny a po druhé za přispěni kamaráda Jury Cancáka Procházky až skoro za dalších 30 roku v roce 1998.

 

V prvních letech naši emigrace jsem poslal několik příspěvku do brněnského "Tuláka" který tehdy znovu rozjel můj starý pard Joe Jegr. Tehdy jsem také něco napsal o pokusech "spasit" Švédy k trampováni. Aniž bych se chtěl opakovat tak si myslím, ze tato verze by mohla byt pro někoho zajímavá.

Tak tedy:

Ve městě Karlskrona kde jsme tehdy bydleli jsme se stali dobrými přáteli s majitelem obchodu sportovních potřeb jménem Karlskrona SPORTKOMPANIET , který se jmenoval Bertill Svensson.

 

Bertill byl pravý vyznávač pobytu v přírodě a začal byt na nás zvedavy, když jsme navštívili jeho obchod a ptali se po vybaveni, neobvyklého rázu, tedy které by bylo extremní, lehké, pevné a odolalo , mrazu, vetru, dešti vetru a všemu vůbec. To co mel tehdy na sklade -a to byly dobré věci - vsak nestačilo našim požadavkům. Například obuv, spací pytle a nebo lehounká kanoe pro dva, kterou by hravě přenesl i jeden.

Bertill se nás tehdy ptal no co to vlastně chceme, protože to přibližně odpovídalo vybaveni výsadku parašutistu v nepřátelském zázemí. Tak jsme si s nim začali povídat proč a tím pádem o trampováni v Československu. Bertill na to reagoval s velikým zájmem a posléze, když jsme mu řekli, ze bychom se to chtěli pokusit rozjet ve Švédsku dal nám svoleni vystavit za výkladem jeho obchodu návěsku s fotografiemi a ručně malovanými obrázky a popisem toho, o čem vlastně tramping je.

Založili jsme obratem první a snad jedinou švédskou trampskou osadu jménem NORDAN (severák). Hned v prvních dnech se nám ozvalo několik podobně založených Švédu a tak jsme podnikli první "trampsky" vandr v historii Švédska. Bohužel zájem postoupne ochaboval v taktu s tím, čím namáhavější naše tábořeni a výšlapy byly. Pouze vodák Nils a jeho žena Margitt vydrželi skoro celou dobu. Ti z posledních kdo s námi zůstali byli právě Bertill sám s jeho ženou . Bertill ale byl velice zaneprázdněn svým obchodováním a mel málo času a na konec to byl jenom jeden z pravých švédských zálesáku jménem Leif. No švédských a vlastně ani ne. Leif byl svobodny mládenec povoláním kuchař. Podobal se jako vejce vejci právě Joe Jegrovi z Jeseteru.

Když jsme Leifa potkali tak se pravě vrátil z Austrálie, kde mel v tábore hledačů opálu kantýnu, kde vařil těmhle drsňákům gulášovou a hrachovou polívku - porad a porad dokola. Leif mel ve městě pronajatou jednu cimru, kde spal ve spacáku na hole zemi a jeho jediný "nábytek" byla prázdna bedna od margarinu. Jinak vlastnil jenom to, co měl na sobe, ale mimo toho prvotřídní vždy ostře nabroušeny bowiak, křesadlo, malý rusky dalekohled 6X24, ruksak a plechovku na vařeni čaje.

S Leifem jsme se několikrát vydali trampovat, vešel se i s námi do naše male kanoe, ale stavět stan, to by ho ani nikdy nenapadlo. Spal výhradně pod širákem. Obyčejně si vybral místo plné šišek a kamenu a tam si rozprostřel svůj spacák, přikryl se celtou a spokojeně pochrupoval. Když jsem se divili, proč alespoň ty šišky a kameny neodmete, než si lehne, tak se uchechtnul a řekl, ze tak dostane bezplatnou masáž. No a jak jsme se jenom někde chvíli zastavili, tak udělal malý ohníček a vařil neustale podle australského zvyku ten svůj odporný čaj, který byl černý jako bota a chutnal asi jako terpentýn. A to si pravě Leif moc pochvaloval, když dýmal ve své ruce ručně umotané cigárky z novinového papíru. I když jsme za léto našeho trampováni potkali mnoho originálu, tak asi žádný z nich by se v tomto ohledu nevyrovnal Leifovi.

Po několika měsících s nadcházejícím podzimem se nám kamarád Leif náhle beze slova ztratil a dostali jsme posléze lístek z Austrálie kam zase Leif odjel. Psal, ze zase vaří polévku, tentokrát lovcům krokodýlu, a ze mu začalo byt ve Švédsku zima a tak se rozjel za sluncem.

Tím skončil náš pokus zavést trampováni ve Švédsku a tak jsme pokračovali sami, já a moje nejdražší jen někdy se k nám přidal Bertill, který se přede dvěma roky odebral do jiné dimenze ve veku 94 let.

Jako alternativu k trampováni jsme posléze zvolili účast ve skautském oddílu, kde jsem byl i vedoucím. Tato skupina se skládala z dospělých skautu a junioru a věnovali jsme se výhradně tábořeni a kanoistice po švédských a finských řekách a jezerech. Vlastně to bylo nejblíže trampováni jak zde bylo možné. Mimo toho ze jsme neměli šerifa a osadu tak to byl tramping v nejlepším slova smyslu. Naučil jsem i naše švédské kamarády nějaké české trampské písničky a také jich několik přeložil do švédštiny. Bohužel nám po několika letech město prodalo naši skautskou chatu u more a tak se to cele nenávratně rozpadlo.

Možná jsou ve Švédsku někde další trampové z naši bývalé vlasti, ale my jsme s nimi nedostali žádny styk a snad i příčinou toho, ze jsme se několikrát stehovali z východního pobřeží na zapadni.

 

 

 

Roku 2003 sem za námi přijeli kamarádi z Brna, EXPEDICE VIKING TOUR a tak jsme se po dlouhých letech zase mohli setkat s kamarádem Renáčem, Zanbo, Cvrkem a dalšími. Diky Jurovi Cancakovi jsme průběžně informovaní o tom jak se vyvíjí tramping u vás a tak držíme palce, aby to s tím Trampským muzeem vyšlo a všechny ty krásné chvíle, které jsme prožívali a prožíváme, byly zachovány v dokumentaci pro prýšti trampské generace.

Tak tedy jeste jednou AHOJ , KAMI - Mirek Karela, Švédsko

14.9.2012

 

© TRAMP NET Pekelník