STARÝ TATÍČEK MŮJ
 

Něco málo bylo tak jako dříve. Většina ale byla úplně jinak než jsme byli zvyklí. To co bylo stejné jako dříve to byla naše pravidelná trampská slezina. Setkávali jsme se každou středu na večer v zadní místnosti naší oblíbené hospůdky „U Kaštanu“. Místa tam bylo dost a tak tam i rádi zavítali kamarádi z jiných osad a také ti, kteří si tam přišli poslechnout naše trampské písničky. Těch obyčejně nebylo tak mnoho, protože se tam nic neservírovalo a tak každý kdo něco chtěl na občerstvení si to musel donést sám od pultu v přední místnosti. Snad i to bylo příčinou, že naše místnůstka nikdy nebyla přeplněná až pod střechu. Mokří bratři a štamgasti se raději tísnili v přední místnosti přímo u šenku. Nám to velice vyhovovalo protože kromě naší osady a jiných kamárádů za námi tedy zavítali jenom přátelé trampingu a ti kteří ve svém mládí kdysi sami trampovali.

Tohle bylo asi tak všechno jako vždy předtím. Všechno ostatní bylo úplně jinak a z toho jsme se napořád nevzpamatovali a nevěděli co s tím. Doslova přes noc jsme se ocitnuli v jiné zemi i když měla napořád stejné jméno. Najednou tam nebyly ostnaté dráty a zákaz cestování do jiného, pro nás tehdy neznámého světa, o kterém jsme mohli nanejvíše snít a zpívat v našich roztoužených písních.

 
 


Seděla jsem s mým Béďou u našeho stolu s kytarou v klíně. Naše osada měla už pěkných pár křížků za krkem. Před mnohými léty to byl můj dědeček Josef zvaný mezi trampy Joe, který ji založil a my jsme byli již třetí generace, která naši milou osadu držela při životě.


Dědu jsem si moc nepamatovala protože zmizel někde koncem války. Po něm převzal šerifskou hvězdu můj táta, který se jí honosil po celou tu dobu, jak jsme říkali trampského temna, až ji nedávno předal mému Béďovi. Na rozdíl od vzpomínek na dědy jsem byla už od dětství tak i po dobu mého dospívání velice upnutá na mého táty. Už od mala jsem si přála být ve všem jako on a tím byl můj táta pro mně stále nevyčerpatelným zdrojem správného, čestného a samostatného člověka. Táta se uměl dobře postarat jak sám o sebe tak i o mámu a mně s bráchou a naučil nás již v útlém mládí trampovat. Táta nikdy nikoho nepodvedl, nikomu nelhal a nic si nevymýšlel. Vždy dodržel slovo a splnil to co slíbil. Ale jako chlap nebyl zdaleka nějaká měkota. Vyprávěly se o těm až neuvěřitelné historky. Na příklad jak chodil celý měsíc se zlomenou nohou pevně zavázanou ve své botě kanadce. Vůbec se o něm říkalo, že když šlo do tuhého tak byl pořádný tvrďas. A také otevřeně řeknul co si myslí a bez obav vyjádřil svůj názor. To mu sice získalo úctu a obdiv u lidí stejného ražení a hlavně u kamarádů v osadě ale jinak s tím měl hodně potíží. V době v které jsme tehdy žili nebylo vždy vhodné a ani dovolené říkat něco jiného než tehdejším mocipánům bylo po chuti.
 

A teď když najednou vše bylo jiné jsme toho měli plnou hlavu a neustále debatovali o tom co to vlastně bude znamenat. Ohledně trampingu doma jsme si mysleli, že nás už nikdy nikdo nebude pronásledovat a nebo nás nutit abychom se organizovali. Jinak jsme měli stále těžkosti pochopit, že konečně budeme moci roztáhnout svá křídla a celý svět se nám otevírá. A že pokud na to budeme mít tak že budeme moci sami rozhodovat o tom kam se chceme podívat. No myšlenek takového ražení bylo hodně. Snad proto i ten náš zpěv tehdy za moc nestál. Nakonec mně to dopálilo a vyhrkla jsem: kluci nechte toho nekonečného plácání a raději se něco zaspívejme.
 

Prohrábla jsem struny kytary a začla naši tehdy oblíbenou Daleko tam na ranči malém žije tam starý tatíček můj..... Než jsme se dostali k refrénu tak jem zahlédla koutkem oka jak do naší místnosti vešel můj táta v doprovodu pro mně neznámého staršího muže. Když táta slyšel co zpíváme tak se usmál, zamával nám rukou na pozdrav a sednul si se svým doprovodem k vedlejšímu stolu.
 

Jak jsme dozpívali hned jsem odložila kytaru a spěchala obejmout mého drahého tátu. Zvědavě jsem se dívala kdo to tam s ním sedí. Ahoj Mišpulko, řekl táta. On mně totiž nikdy jinak neřekl i když já jsem se hrdě hlásila ke jménu první matky všeho lidstva. Ale to mně nebylo moc platné protože i v naší osadě jsem nikdy nebyla nic jiného než právě Mišpulka. Hned jsem tedy pěkně pozdravila tátova společníka, kterého mně táta hned představil. To je můj starý kamarád Roban, který patřil mnohá léta do naší osady dříve než před více jako dvaceti léty emigroval do Brazílie.
 

 

 


Do Brazílie, žasla jsem. To znělo pořádně exoticky a rázem jsem měla fůru otázek. Přisedla jsem si k tátovi a Robanovi, který dodal no jo, já a tvůj táta Ferry jsme staří kamarádi. A tak jak jsem hned mohl tak jsem se rozhodnul, že ho po těch všech létech musím pozdravit. Že na to budu muset čekat tolik roků to jsem neměl ani zdání, vždyť už mnozí kamarádi z naší staré osady sedí u toho věčného táboráku. Chvíli jsme se bavili o jednom a druhém až jsem konečně dostala šanci zeptat se na to co mně nejvíce zajímalo a o čem jsme debatovali s klukama než se můj táta a Roban objevili na scéně. Jak je to tedy s tím cestováním ve svobodném světě, ptala jsem se. To musí být pořádné dobrodružství. Dobrodružství a dobrodružství usmál se Roban. Jak se to vezme, odpověděl. Dnes už to není zdaleka tak jak to bylo když se lidé museli trmácet po světě pěšky, dostavníkem a nebo přes moře plachetnicemi. Letadlem se rychle dostaneš kam tě napadne a v tom není žádná dramatika. Za několik hodin a než se naděješ už můžeš stát třeba u Niagary. No a vlastní dobrodužství záčíná teprve až tam kam dojdeš po svých. Bohudík je takových míst na našem přelidněném světě stále dosti a tak si jenom vybrat. Pro trampa je nejdůležitější se umět vyhnout tak turistickým lákadlům a tak zvaným pastím na turisty, které vznikly z důvodů vymáčknou z lidstva co nejvíce peněz. A taková místa zpravidla nemají s romantikou a modravými dálkami co dělat. Jistě je to zajímavé a mnohdy užitečné podívat se do světa ale při tom by člověk neměl zapomínat na to co má okolo sebe a také odkud pochází. Nemáš zdání jak jsem se po mnohá léta těšil na to, že budu moci navštívit aspoň na chvíli naše stará tábořiště a poslechnout si pěknou trampskou písničku přímo v tom prostředí kde vznikla. Sice jsem nikdy nelitova, že jsem odešel a tím obohatil můj život poznáním života v mnoha zemích naší modré planety ale vědomí o tom kde máš své kořeny je k nezaplacení a vede tě celým životem. Vždyť rodnou zemi máš jenom jednu. A když se jedná o samotný domov ten můžeš mít kdekoliv na světě a tam kde si ho sám vytvoříš. Hlavně když se nebojíš práce a umíš pořádně zabrat. To právě našinec a nebo lépe řečeno krajané v zahraničí mnohdy uměli přesvědčivě dokázat sami sobě a i celému okolnímu světu.

 

Foto Pekelník

 


No otázek bylo ten večer nespočetně zvláště když se ke stolu mého táty a Robana přestěhovali ostatní kamarádi a kamarádky z naší osady. Nakonec táta řeknul, že už raději půjdou aby je snad máma nevyhubovala kde zatvrdli, když ona jim po večeři důsledně řekla aby si zašli na jedno čepované pivo „U Kaštanu“. Že to byla nakonec dvě nebylo při tom všem povídání nic divného. Ještě než se zvednuli od stolu řeknul táta: Mišpulko mohli byste nám ještě jednou zazpívat tu písničku kterou jste zpívali když jsem přišli. No proč ne, s radostí, odpověděla jsem. A tak jsme ji tam hned procítěně dali.
 

Když jsme končili slovy ...jeho oči vždy tak mile hřály když se jimi na mně podíval.....leskly se tátovi nezvykle oči a potají si je i trochu otřel. Snad myslel na to, že vzhledem k jeho pokročilému věku už nikdy nebude mít možnosti rozlétnout se do širého světa tak jak to bude dopřáno nám mladým. A také snad na to, že má milou dcerku která se mu tak šťastně potatila.
 

KAMI 2018
 

 

 

Fotografie muže na obrázku v úvode je  fotografie mého táty, trampským jménem Ferry. Patřil mezi první brněnské trampy dvacátých let minulého století. Jako zakládající šerif osady Čučanů byl také dobrým kamarádem brněnského Anýzka. Tábořili spolu v počátcích trampování v Rokli, kterou později zatopila brněnská přehrada. Námětem povídky byl vlastně můj táta i s popisem jeho krásných vlastností. Ovšem jiné postavy,doba a rám povídky jsou konglomerát toho co se jako vždy v mých povídkách skutečně přihodilo. A snad to má i tak trochu dělat se stoletím našeho trampingu.

Kami

 
 
 
 

 

Kami - Mirek Karela

Pieseň v pozadí stránky

s názvom "TULÁK" v interpretácii od kamaráta Sosníka

zo SPOJENÝCH TRAMPSKÝCH OSAD NORLAND (STON) Tišnov

Stránku pripravil Pekelník

 

 
 
 
 

©Pekelník TRAMP NET