Trampská osada

HUBKAŘI

Brno 1954

 

Nevadí, že se nám nic nedaří, proto si říkáme Hubkaři.....

Tak jsme zpívali v refrénu naší osadní písně. No nevím zdali rčení „dopadli jsme jak hubkaři„ se používalo významově v Čechách anebo na Slovensku ale na Moravě to mělo přenesený smysl, když něco obyčejně dopadlo jinak než si člověk myslel.
To ale poněkud předchází vznik osady tohoto jména. Začátky se vlastně datují v poválečném Československu na brněnském předměstí Židenice, které se dělilo na horní a dolní Židenice. V horních Židenicích se velká parta kluků ve stáří od 6 do 14 roků shromažďovala v jednom houfu aby společně trávili čas v nedalekých Akátkách a Písečňáku. Tam se oddávali hrám na indiány, kovboje, mušketýry a piráty. Většina z nich měla zážitky ze skautských táborů a bavilo je hlavně plnění skautských odborek. Ale od skautování se poměrně záhy odtrhli a to nejen proto, že Junák byl po komunistickém převratu zrušen. Místo toho začali doslova hltat tehdy vycházející časopis Vpřed a také založili Foglarův čtenářský klub a začali lovit bobříky. Relace mezi kluky z předměstí Židenice, Maloměřice a Husovice by se dala připodobnit tomu když se Rychlé šípy snažili vniknout do Stínadel o boje mezi kluky v těchto předměstích bývaly často neúprosné. Také čtení Rodokapsů, Májovek a později Londonovek přivedlo skupinky těchto kluků postupně k trampování. Na první skutečný tramp si vyjeli kluci na přelomu 40-sátých a 50-tich let na bývalou junáckou louku pod zříceninou hradu Rabštejna u řeky Jihlavky.
 

Tenkrát nás tam zavezl místní hokynář svým malým nákladním autem. Byli tam u toho kamarádi Freda, Bumbrlíček, Olin, Basa, Petr, Honzík, Luban, Blondec a Kami – kterého ještě tenkrát nazývali Mikin. Po tom prvním trampu následovaly další a další ale pořád ještě ne jako osada s trampským jménem. Chodilo se hlavně pěšky a nebo jezdilo na kole do údolí řeky Svitavy, na poměrně blízkou Býčí skálu, na Říčky a do Rokle u brněnské přehrady. I když v Židenicích tenkrát již bylo několik starších trampských osad jako na příklad PAVOUCI, tak tato skupina začínajících trampů s nimi neměla styk jen je někdy náhodně zahlédli při svých toulkách přírodou. Časem někteří kamarádí z různých důvodů odpadli a přidávali se noví kamarádi, V roce 1954 se k této trampské partě počítali kamarádi Polda, Jura, Milan, Basa, Joe, Blondec, Vikin, Sláva a Kami. Na jednom trampu našel někdo starou podkovu a ta dala klukům podnět k založení osady. Nazvali svou trampskou osadu ZTRACENÁ PODKOVA a prvním šerifem byl zvolen kamarád Polda.

Právě založená ZTRACENÁ PODKOVA 1954. Šerif Polda to fotí. Dole vlevo Blondec, v pavo Jura, nad Blondecem Joe, vedle Vikin, nahoře Basa a Kami to ze zadu celé podpírá.

Polda byl o několik roků starší než ostatní. Byl to starší bratr kamaráda Zrzka z osady LUŇÁK a zajímavé bylo, že jako syn navrátivších se emigrantů z moravského Slovácka byl narozený v Jižní Americe. ZTRACENÁ PODKOVA v té době nejezdila tolik na ty nejznámější trampská místa v okolí Brna a měla svoje oblíbená tábořiště na severovýchod od Brna u Milešovických rybníků kam jezdili prakticky jenom oni. Proto byli nesmírně překvapení když se tam najednou objevili jiní trampové a to byli TOULAVÍ KOCOUŘI z Březníka u řeky Oslavky. Patřil k nim i mladší bratr trampského písničkáře Rolfa z osady Kačeři Sláva, také velice dobrý kytarista a kamarád. Od té doby mela ZTRACENÁ PODKOVA stálý kontakt s TOULAVÝMI KOCOURY  a začali také později jezdit na jejich chatu zvanou Kocourkov na Oslavce v Údolí sosen. ZTRACENÁ PODKOVA byla všechny ty dřívější roky osada stanová, která tábořila pod širákem, spala někdy pod stanem anebo smrkem a v jeskyních a také někdy při zimním táboření pod Iglú. Na zimu si obyčejně vypůjčili nějakou chatu a později některou i pronajímali. Poslední rok před nástupem na vojnu ale přestávala řada kamarádů jezdit ven a tak si Kami, který tehdy byl šerifem po Poldovi , který už byl na vojně řekl, že osadu přejmenují na osadu VULKÁN. Ke Kamimu, Vikinovi a Oldovi, kteří zbyli z původní osady se přidali kamarádi Řízek a Hornódla.

Tato skupina trampů začala jezdit hlavně na Jihlavku ke kamarádovi Petecovi z osady LUTNA (zvaným králem Jihlavky). Tím pádem se seznámili i s dalšími trampy tam jezdícími a začali se zúčastňovat potlachů SBO a jednotlivých brněnských trampských osad.
Po návratu z vojenské základní služby se ozval kamarád Vikin který s sebou přivedl kamaráda Šmukina.
 

Jarinka a Kami na Hornádu

Hubkaři slaví Silvestra u kamaráda Vikina. Z leva Dědek, Kami skytarou, vedle Tlama dále Jarinka a Liduška.

Na puťáku SBO na Jihlavce. U obřího smrku kamarád Usman z osady Lutna.

Luboš, Tlama a Kami na puťáku SBO na Jihlavce.

Osada měla své každotýdenní sleziny v myslivecké restauraci Kugler v Akátkách. Tam plánovali kam pojedou a zazpívali si přitom s doprovodem kytary. Hned na první slezině po vojně se tam objevila jiná parta kluků z dolních Židenic. Znali jsme je jenom od vidění. Seděli tam a hráli pěkně na kytaru a zpívali. Mezi tím si pro zábavu přetahovali ruku přes stůl. Kami k nim přišel a řekl mohl bych to s vámi také zkusit? No proč ne. A tak jeden po druhém to zkusili ale žádný nad ním nevyhrál. Ti kluci byli po tom celí zachmuřeni a když šel Kami nazpět ke svému stolu tak si pořád něco naštvaně říkali. Za chvíli se jeden z nich zvednul ten který si asi dal o jedno pivo víc než by měl, přišel ke Kamimu a namračeně řekl. Ty jsi pohanil čest naší osady. Pojď ven rozdáme si to. Nech toho Džango volali jeho kamarádi. Co blbneš, odvětil Kami, co tím myslíš, jaká čest. A vy jste nějaká osada? To my jsme taky a kam jezdíte? Nebude lépe když si spolu v klidu a míru popovídáme? No a tak si obě party sesedli u stejného stolu a povídali o svých trampských osadách. Po chvíli někdo přišel s návrhem: nebylo by lepší kdybychom se raději dali do hromady? Z původních Hubkařů to byli jejich šerif Vlk a kamarádi Tlama, Ivan, Conny, Čabaja a již zmíněný Džango. Po delší diskusi jsme se domluvili, že z těch dvou osad uděláme osadu jednu a protože Hubkařů bylo víc než zbytek kluků ze ZTRACENÉ PODKOVY, tak že se osada bude nadále jmenovat trampská osada HUBKAŘŮ, která byla založena stejného roku jako Ztracená podkova. Záhy se k této osadě přidali další kamarádi jako Kapoš, Dědek, Ráfek a Gusta.

Kamiho Jarinka zapaluje památnou hraničku u Milanova kříže na Hlubné skále na Jihlavce, kde se Milan z Lutny zabil.

Kami v šedesátých létech kdy sepisoval historii brněnského trampingu „Z dýmu táboráku“.

Už jako Hubkaři začátkem šedesátých let. Sedící Vikin, nad ním Kami, vedle Šmukin, nad ním Vlk a úplně na hoře Bumbrlíček.

 

Mimo táboření byla tato osada hodně orientovaná na vodáctví a během následujících roků sjela na kánoích většinu sjízdných toků v Čechách a na Moravě a také jeden rok sjížděla řeku Hornád na Slovensku. Většina Hubkařů provozovala aktivně nějaký sport a vůbec hráli rádi fotbal, nohejbal a odbíjenou. Kamarád Šmukin byl nadějný boxer lehké váhy, kamarád Tlama hokejovým brankářem který jeden čas byl i náhradním brankářem v národním mužstvu, kamarád Gusta úspěšný šermíř a Kami jezdil mimo jiné závodně na kánoi, plaval a byl i dobrým judistou.
Mimo vodáckých trampů trampovali HUBKAŘI a to hlavně stopem Orlické hory, Jeseníky, Beskydy, Šumavu, Tatry a Slovenský ráj byli na Brdech kde se setkali již skoro nevidícím Bobem Hurikánem a na mnoha dalších místech a potlaších v tehdejším Československu.
Když HUBKAŘI začali více a více jezdit na Oslavku k TOULAVÝM KOCOURŮM seznámili se s kamarády Donaldem a jeho Jiřkou, Rolfem a jeho Martou z KAČERŮ  a osadou INDIÁN, kteří měli chaty v blízkosti chaty KOCOURŮ. To postupně vedlo k založení SPOJENÝCH OSAD ÚDOLÍ SOSEN. Kamarádi z HUBKAŘŮ  už většinou překročili 25 roků a někteří se dokonce blížili ke třicítce a tak bylo přirozené, že k nim postupně přibývala děvčata jako Šmukinova Jana, Vlkova Anita, Tlamova Liduška, Kapošova Věra, Dědkova Jitka, Gustova Madla, Čabajova Liba, Kamiko Jarinka atd. Tam všichni prožili mnoho krásných táboráků a chvil při sportování a zpěvu trampských písní.
 

Potlach při  desátém výročí Hubkařů v Údolí sosen na Oslavce. Právě zpívá osada Kačerů s mimo jinými Rolfem, Martou a Donaldem.

Jarinka, Kami s kytarou, Tlama, Liduška a Kapoš na Oslavce.

 

Do údolí sosen rádi zavítali kamarádi z Jihlavky jako osada LUTNA ale také PŘÍBOJ, VAVASATCH a další. Na jednom potlachu v soutěži v sólovém zpěvu vyhrál Kami první cenu nad proslulým a výborným zpěvákem Taubálem z VAVASATCHŮ což byla malá senzace. Zřejmě to ale více vyhrála Kamiho a Rolfova nově napsaná písnička, kterou tam Kami po prvé předvedl kamarádům. Jak by takž ne vždyť ta píseň se jmenovala ÚDOLÍ SOSEN.
 

HUBKAŘI se stále více a více objevovali na akcích obnoveného SBO a na slezinách v restauraci u Drápalů v dolních Židenicích a u Boháčků na Staré osadě. No a pochopitelně hlavně venku v přírodě. V té době se také začala sestavovat první souhrnná historie brněnského trampingu pod jménem „Z dýmu táboráku“.
 

V Brně tenkrát byla řada velice dobrých trampských pěveckých sborů jako na příklad Mariňáci, Příboj, Roveři a další. Kamarádi v čele s Anýzkem přišli v šedesátých létech na to, že by se mohl udělat pro trampy a i pro pamětníky trampingu večer trampských písni na brněnském stadione. Hubkaři také měli poměrně dobrou pověst jako zpívající osada a tak i nás Anýzek přemluvil abychom tam vystoupili. Moc se nám do toho nechtělo my jsme nejraději zpívali u táboráků. Že to ale nebyla nějaká soutěž tak jsme si nakonec řekli proč ne i když tam budou zpívat ty nejlepší brněnské trampské sbory tak si ostudu určitě neutrhneme. Mariňáci tam mimo jiné bravurně předvedli své Zelené pláně a Příboj s Vavasatchem ukázali jak to také umí. I nám obecenstvo zatleskalo a zavolalo umí a tak nás od tam nikdo alespoň nevypískal. Od té doby už jsme nikde veřejně nevystupovali a do žádných pěveckých soutěží pro veřejnost se nepletli. Jen sem tam z nějakého potlachu jsme si utrhli nějakou tu cenu. Mimo tehdy obvyklých trampských písní jsme ponejvíce zpívali trampské písně, které jsme si stvořili v naší osadě. Za to místo vystoupení a soutěží jsme s oblibou zpívali starým pardům pro vzpomínky na jejich mládí v domově důchodců kde oni dožívali svůj často bohatý trampsky život.
Když osada LUTNA měla vzpomínkový potlach na kamaráda Milana, který se zabil pádem ze skály na Jihlavce zpívali jsme tam na jeho uctění Kamiho píseň:

VZPOMÍNKA

1 sloka

Na skále stojí Černý kříž a u něj deska pamětní
Jen přistup kamaráde blíž, kdo leží tu si prohlédni
Komu osada na věčnost dala památník poslední
Max a mnozí kamarádi nedožili našich dní
A o tom co právě vidíš sní.
Tam dole v tichém údolí jež vroubeno je olšovím
Já ve vzpomínce postojím řece svou lásku vypovím

Ref:

Jihlavko ty stará jsi jak naše máma
Kdo tě jednou spatřil vrací se na místa známá
Jihlavko ty stará
ten kdo tě má rád zůstane už navždy ve svém srdci mlád
/:Ten si cestu najde to je kamarád:/

2 sloka

Až v tato místa zabloudíš na malou chvíli třeba jen
U toho kříže postojíš okamžik budeš zamyšlen
Komu osada na věčnost dala památník poslední
Max a mnozí kamarádi nedožili našich dní
A o tom co právě vidíš sní
Já širák smeknu a v pokoře tu postojím
A naši píseň s větrem zašeptám všem kamarádům odešlým.

Kamiho Jarinka na stopu.

V těch letech začalo SBO znovuzrozený trampský časopis Tulák. V redakční radě byli kamarádi z osady MONZUN jejichž zásluhou se tento starý časopis ze čtyřicátých let obnovil. Kami vedl až do svého odchodu do emigrace redakční radu Tuláka.

Co se potom dále stalo s osadou Hubkařů. Kamarád Vlk jezdí na svou chalupu v Jeseníkách, kamarád na svou chatu u Rájce Jestřebí, kamarád Tlama žije v blízkosti Jedovnic, kamarádi Gusta, Ráfek, Vikin, Kapoš, Conny, Šmukin který ma chatu u Rajce Jestrebí a další už sedí u věčného táboráku tam někde v oblacích. A ti kteří na naší kulaté zemi stále ještě šlapou trávu se sem tam setkají, zazpívají si staré písně a zavzpomínají si na dobu svého mládí. Jak kamarád Šmukin nedávno řekl kamarádovi Jurovi Cancákovi při setkání na trampu:

Jo Hubkaři to byla panečku prímovní trampská osada, takových už dnes tolik není.....
 

No ono to snad tak docela není, že to byla osada. Podle nás kteří zde ještě stále jsme to napořád osada je i když už má sem tam nějakou tu vrásku. Když se někdy po mnoha létech setkáme tak je to docela tak jako bychom se viděli včera. Naše kamarádství se vůbec nezměnilo a je tak ryzí jako vždy i když už nejezdíme každý týden do přírody a sotva nám roky a zdraví dovolí abychom se ještě mohli posadit do kánoe. Jako by ten čas ani neexistoval mezi dneškem a tím dnem kdy jsme po prvé vyjeli na tramp i když ve skutečnosti je to více jako 60 roků. Pryč je ta doba kdy jsme s kamarádem Olinem jako snad jediní trampové v Brně perfektně dvojhlasně jódlovali a dnes naše nakřápnuté hlasy by sotva posluchačům připravily líbeznou chvilku poslechu. Ale pokud ještě žijem je všechno O.K.
 

Kami – Švédsko, Prosinec 2015
 

Email napsal 5.12.2015 pre TRAMP NET kamarád Hrcan

z T.O. JESETEŘ Brno
 

Ahoj kamarádi!

Moc a moc děkuji! Toto jsou pro mě nádherné vzpomínky na ty, které jsem znal a se kterými jsme občas jezdili nebo se viděli. Hubkaře jsem tenkrát neznal, setkal jsem se s nimi tak v roce 1961. Připomněl jsi mě i bábu Zelinkovou z Kozlan, ta nám občas nechala dřevěnou bečku s pivem a půjčila skoro dětský žebřiňák, kterým jsme dopravili bečku pod skálu na Jihlavku. V té době ještě Jeseteři nebyli jako osada, jen jsme jezdili s dalšími kamarády do Kozlan. Už ani nevím, kdo tam všechno byl. Ale platila zásada : / v sobotu se pracovalo / tak vždy byl sraz v Brně na hlavním nádraží „pod hodinami“ ve 14 hodin. Protože by jsme nestihli jet z práce domů a převléci se do vandráckého, tak většina z nás jela už ráno do práce v betlu, abychom stihli vlaky. Tam se dávali čundráci dohromady, kam kdo pojede. Často nás kontrovalo VB, či jak se to tenkrát jmenovalo, a jednou nám pokazili vandr. Všechny nás sbalili, v houfu jsme museli na jejich služebnu a než nás všechny zkontrolovali, bylo nás tak 35, tak nám ujeli všechny vlaky. Proto brněnští trampové se začali scházet na okrajových brněnských nádražích jako Řečkovice, Husovice a Židenice. Byly to krásné dny, plné kamarádství, upřímných na nezištných vztahů.
 

Ahoj! Hrcan.
 

Históriu trampskej osady HUBKAŘI založenej v roku 1954, pre TRAMP NET  zozbieral a tiež zo svojich pamätí  napísal kamarát

Kami - Mirek Karela

Fotografie a text: Kami - Mirek Karela

Grafika Pekelník a Trampský archív - TRAMP NET

Stránku pripravil Pekelník

Vložené dňa 3.12.2015

Pieseň "Vzpomínka na staré campy" hraje skupina Roveři ze Zbýšova. 

Napísal kamarát Jerry Vecka - Pupál z STO Colorado v USA.

© Pekelník KRONIKA TRAMPSKÝCH OSÁD