Čeští a slovenskí trampové v kanadské divočině,
anebo Osmý světový potlach už je minulostí...

Hanka Hosnedlová

Exotický vzhled nádherného kanadského ledovce Icefall Brook na břehu řeky Bush River v Britské Columbii inspiroval pořadatelskou smečku k tomu, udělat osmý světový potlach co nejblíž k jeho úpatí. Dlouho dopředu vyhlédnuté místo se zdálo ideální a atraktivní, ale příroda se rozhodla rozdat karty jinak. A tak byla kanadská sedmička, na jejíchž bedrech příprava letošního světového trampského setkání spočinula, postavena před nutnost okamžitého náhradního řešení.

...trampov už očakáva staré táborisko a potlachovisko...

Posunula tudíž potlachoviště zpět do lokality, kde před třinácti lety probíhal pátý světový potlach, nicméně stále na břehu krásné Bush River se zelenkavě smaragdovou vodou. Ta je díky svým scenériích s věncem ohromujících horských štítů zdobených bílým maskováním sněhu a hradbou zelených lesů přímo jako vystřižená z romantických hollywoodských filmů z kanadské divočiny. Nyní ale bylo dovoleno tábořit přímo na rozlehlém prostranství se stromy a křovinami kolem někdejšího potlachoviště, které bylo nově vybudováno jen o pár metrů dál a dozdobeno dvojicí bílých indiánských týpí.

...a ešte pripravená okrem táboráku veľká kopa dreva na priloženie, preto že noci tu bývajú studené...

Navzdory tomu, že se jednalo o tradiční setkávání trampů v emigraci, jak byla tato myšlenka v 70.letech minulého století poprvé realizována, zdá se, že nejčetnější skupinu tvořili tentokrát účastníci z Čech a také ze Slovenska. A o slovenských trampech mohu zodpovědně prohlásit, že jim můžeme jen závidět jejich opravdovost a čistotu ve vztahu k trampingu, ještě nezkažené nadšení a odhodlání pro věc. O tom jsem se přesvědčovala při každém setkání s nimi (a nejen v tomto případě). Silně zastoupena byla logicky i kanadská trampská enkláva, v závěsu s trampy ze Států, nechyběli ani švýcarští, němečtí a francouzští kamarádi. Kontinent klokanů reprezentovala skupinka mírně přesahující desítku. Bylo rozesláno přes 1200 zvadel a pozvání využilo něco přes osm stovek trampů z celého světa. Ráda bych se ale zmínila i o tom, že se mezi šedinami většiny účastníků objevovaly také mladé tváře, dokonce i řada dětí předškolního a školního věku, což mě naplňuje nadějí, že stále častěji pronášená prorocká slova o vyhynutí emigrantského trampingu s naší generací přece jen třeba nedojdou naplnění. Kdo ví? Ale zatím ten štafetový kolík stále ještě pevně držíme v dlaních...

Vlajky poriadajúcich trampských osád Kamaradi Ostrova, Edmonton, S.T.O. Vancouver a TPHB Calgary.

Fotografia poriadateľov “Sedem statočných”, ktorí pripravili tohoročné svetové trampské stretnutie.  Zľava : Cwak T.O. Kamarádi Ostrova, Whisky T.O. Edmonton, Tom S.T.O. Vancouver, Kreček S.T.O. Vancouver, Fony S.T.O. Vancouver, Sandy S.T.O. Vancouver, Jerry TPHB Calgary...

 

Ačkoliv se zachovávají tradice a zvyky, přece jen se tramping díky podmínkám a přibývajícím rokům na hrbu každého z nás formuje trochu jinak, než tomu bylo v dobách našeho zeleného a pochopitelně nekompromisního mládí. To je zákonité, vždyť nakonec ani tramping není zakonzervovaná fosilie. A s postupujícími roky se stále více ustupuje drsným manýrům a stále častěji se objevují kempry a přívěsy, prostornější stany, židličky namísto skromné usárny a z celtových dílců stavěných přístřešků. Nakonec ve zdejších podmínkách by to většinou ani o moc jinak nešlo. Vždyť například nejbližší městečko Golden bylo od místa konání potlachu vzdálené asi 90 km po prašné dřevařské cestě a na míle daleko široko nikde žádná civilizace.
Potlach se konal 18.června v lesích, které patří pod státní správu, takže se ani nikdo příliš nedivil, když se objevilo auto s rangers, kteří přijeli omrknout situaci. Rozhodně nemohli ignorovat zprávy o stovkách osob v zeleném, mířících do těchto končin. Ovšem stačilo jim malé porozhlédnutí a bylo jim jasné, že od těchhle lidiček přírodě rozhodně nic zlého nehrozí. Nakonec zkušenosti z doby před třinácti roky je přesvědčily, že najdou místo stejně uklizené a neponičené jako tenkrát. A to tady tehdy kempovalo kolem dvanácti stovek trampů.

 

...pohľad od táborového kruhu...

Když se blížila hodina začátku potlachu, rozdělal calgarský Jerryk v bílém indiánském týpí malý oheň, v němž si zapálila své pochodně symbolická dvojice vousatého trapera (Borka) a mladičké indiánky, ale také kvarteto ohňonošů  - Farář z amerického Texasu, Bubro z Austrálie, Mořic z Nemecka a já /Hanka/ z Česka, jimž byla svěřena čest zapálit potlachový oheň.

Píseň Hoj trampové a tuláci, pokládaná kdysi za neoficiální trampskou hymnu, předznamenala jejich kroky a zákonitě následovala Vlajka. Stokrát, tisíckrát opakovaný rituál, ale stejně ti rozechví v srdci nějakou zvláštní strunu, která ti vžene do očí slzy. A i kdybyste se stokrát vymlouvali na dým, nikdo vám neuvěří – vždyť to samé cítí každý z těch, co zasedli kolem planoucí hranice.

...tu v tomto bielom indiánskom týpí, zapálil Jerryk malý oheň, od ktorého si zapálila svoje pochodne symbolická dvojíca fúzatého trapera (Borka) a mladej indiánky...

...a tu už svoje pochodne nesie symbolická dvojica trapera  a  indiánky, ale pochodně tiež prinieslo kvarteto ohňonocov  - Farář z amerického Texasu, Bubro z Austrálie, Mořic z Nemecka /Železná Ruda/ a Hanka z Česka, ktorým bola zverená čest zapáliť potlachový oheň...

...na tejto fotografii je autorka nášho článku Hanka Hosnedlová pri zapaľovaní Slávnostného ohňa...

...a nezabudnuteľný večer strávený pri Slávnostnom táborovom ohni...

A tu chvíli nostalgie vystřídal pak i skutečný smutek, protože při slovech písně Do osady přišla dívka se vzpomínalo v duchu na všechny ty, kteří s námi už nikdy nikde ke společnému ohni nezasednou. Bohužel tragické, i když zákonité je to, že oněch vzpomínaných kamarádů je každým dnem víc...
Zřejmě se všichni svorně modlili jak k Manittouovi, tak k Pajdovi, takže třebaže každý den, včetně toho potlachového, nás shora každý den zalili dávkou deště, při potlachovém ohni až do ranních hodin ani nekáplo.

Hudební soutěže, skládající se ze tří klasických disciplín - sóla, dvojice a skupiny – se protáhly dlouho přes půlnoc. Naprostá většina, častující soutěžící povzbuzujícím umí, vydržela sedět kolem ohně až do konečného rozhodnutí poroty. Tu tvořili Bublina z Trnavy, Habada ze Švýcar, Škobla z Austrálie, Alenka z Edmontonu a Irenka z Vancouveru. Asi ono konečné rozhodnutí bylo pro porotu hodně složité, protože v čekací pauze na vyhlášení výsledků už i neúnavnému baviči pražskému Nafťákovi docházely jeho vtipné veršovánky. Naštěstí se samozvaně vmísil do chvilky humoru i podobně zatížený Baron z Berouna a pár dalších.

Takže nyní výsledky hudebních soutěží:

Jednotlivci: 1. Karas (Trutnov), 2. Sosník (Tišnov), 3. Monte (Máslovice), 4. Windy (Beroun), 5. Marcela (Praha).

Dvojice: 1. sestry Lenka (Kanada) a Romana (Brno), 2. Beďa a Iveta (Cheb), 3. Hurdysáci (Kanada, Brno), 4. Baron a Wimpy (Beroun), 5. Monte a Majda (Máslovice).

Skupiny: 1. Spojené osady tišnovské, 2. Máslovické drnkačky (Máslovice), 3. Kamarádi Staré řeky (Beroun), 4. Hadinec (Orlické hory), 5. Expedice Teslin –Yukon (uskupení, které vzniklo na místě - Brno, Kanada, Rakousko).

Potlachová neděle byla zasvěcená sportovním soutěžím, v nichž našly uplatnění i přítomné ženy a dívky, i když se jednalo o dost drsné disciplíny – hod nožem, sekerou a střelbu z luku. Ale fandící publikum dodávalo atraktivnosti a uznání i třeba ne zrovna podařeným výkonům. A zasoutěžit si mohly v samostatné kategorii i děti.

První skupinky opouštěly potlachoviště už v neděli, protože měly namířeno na další trasy za poznáním krás Kanady a Ameriky. Ale masivnější odjezdy zaznamenalo teprve pondělí, kdy tak trochu zlomyslně vykouklo sluníčko a snažilo se dohnat zmeškaný červnový plán.

Takovým putovním symbolem pro zemi, která se ujme pořádání dalšího světového potlachu, je indiánský kalumet čili dýmka míru a přátelství. Ten převzal při potlachovém ohni z rukou Fonyho Mates, zastupující australské trampstvo. A jak přitom řekl, bude devátý světový už za tři roky a kvůli neopomenutelné „fire season“, podle jeho prohlášení, pravděpodobně již na jaře, tedy v australském podzimu.

Rozcházeli jsme se s velkým, nicméně neovlivnitelným přáním, abychom se všichni sešli příště pod Jižním křížem a aby nepřibývalo těch smutných prázdných míst kolem našich ohňů...

Hanka Hosnedlová

Na príprave tejto stránky sa podieľali:

Hanka Hosnedlová České Budějovice, Jerryk a Madla z trampskej osady TPHB z Calgary, Mrco z Vancouveru, Tomáš Neveselý, Šoc z Edmontonu, Danka s trampskej osady ZTRACENÁ NÁDĚJE...

Pieseň "Výročný oheň" v pozadí stránky je od kamaráta Igora Pavelicu - Kýbla z trampskej osady NIPIGON a hudobnej skupiny Belasí...

Príprava stránky a grafiky Pekelník